Elektronikou se zabývám přibližně od 7. třídy základní školy.
K opravdovému vysílání mne dostal Lojza OK2ZQ (ex. OK2PAV, SK prosinec 2015). Prostě mi na jakési spojovací akci dal do ruky mikrofon od R105-ky, vysvětlil mi jak dávat značky no a já mu po zbytek závodu předával mezivýsledky. Po ukončení mi oznámil, že jsem přijat za člena radioklubu OK2KET a můj radioamatérký „vývoj“ byl tímto zcela zpečetěn.
Morseovku mne naučil Vlasta, OK2BWM. V té době jsem závodil ( ....no závodil, to je silné slovo – zůčastňoval se – i  když „na bedně“ jsem občas stál) moderního víceboje telegrafistů a závodů v rychlotelerafii.
Po vyučení strojním zámečníkem jsem vystudoval SPŠ elektrotechnickou, obor Radiová a sdělovací zařízení. Studium jsem pak doplnil ekonomií na VUT – takže nyní jak už to tak chodí, dělám od všeho z uvedeného něco.
Moje posluchačské číslo je OK2-20745
V době studia v Brně jsem byl členem OK2KGU – Bílovice nad Svitavou. Pánové, to byla krásná doba: pivečko vedle radioklubu, holky skoro vedle radioklubu, „žížalkářské„ závody pravidelně na Drahanech a Helišově skále, Tom Garry Poušek (ex OL6ATD) a jeho betálnej bigbít, do toho hantec, taroky, lezení po skalách, potápění ...... hned bych si to dal ještě jednou ....
Koncesi na značku OK2UMN jsem získal v roce 1997. Platila do roku 2007 a již jsem ji neprodlužoval.
Víc než radioamatérským vysíláním se zabývám technickým řešením radioamatérských zařízení. Na pásmu se objevuji spíše sporadicky. Nejvíc mne baví vývoj vf měřicí techniky. Bohužel léta přibývají a tak už na ty stále menší „sviňuchy“ vidím míň a míň ...

Pojem „sviňucha“ je těžce odborný. Použila ho poprvé moje milovaná XYL Hanka, když jsem ji kdysi poslal pro součástky do fronty v GME Brno. Sice nadává (na tu frontu !) ještě dnes, ale obsah seznamu donesla. Taky bodejť ne - vždyť je to dcera známého anténáře a VKV amatéra Josefa, OK2VMD (SK 2014).

V roce 2007 jsem si požádal o vydání koncese na značku OK2MN. Záhy jsem zjistil, že existuje již vydaná značka OK1MN, takže jsem se nakonec s ČTU dohodnul na značce OK3MN.

Snažím se jezdit kratší contesty jako je PA KV a SSB liga – v panelákové zástavbě je to spíše „z nouze cnost“. V této časně ranní době většina smrtelníků ještě vydýchává v teplé posteli večerní soulož a tak se nemusím bát, že dojde k rušení ... i když je pravda, že větší konflikt s rušením jsem zatím žádný neměl.
Příjem CW jsem vyladil do použitelnosti na pásmech až po zrušení povinné zkoušky. Z doby kdy jsem dělal zkoušku na značku OK2UMN mám úředně potvrzeno závratné tempo 12 WPM. Zlepšení bylo svým dílem furiantství a svým dílem za to může dostupnost simulačního software, které negeneruje vojensky stupidní pětimístné skupiny, ale otevřený text. Poměrně rychle jsem se dostal na tempo 25-33 WPM. I přes to si na BANDu troufnu jen něco málo přes 23 WPM (co kdyby mi to někdo nahrál a poslal zpátky - hi).

V době studia SPŠE jsem si postavil svůj první radiový přijímač. Jednalo se o 6-ti pásmový superhet s mezifrekvencí na 9 Mhz. Jde o výběr těch nejlepších zapojení co v té době byly v literatuře dostupné a na trhu zásobeného Teslou realizovatelné – samozřejmě v mezích kapesného študáka střední školy co mu muselo zbýt ještě na to, aby pozval holku do kina. O parametrech se raději nebudu víc rozepisovat – na dnešní dobu by se především profesinálními zařízeními zhýčkaní jedinci příliš smáli.


Na přiloženém obrázku chybí ještě digitální stupnice. Na tehdejší dobu měla mnou vymyšlenou paměť na jeden kmitočet (ovládanou bezkontaktním senzorem ! -hi). Pamětníci si jistě dokáží spočítat proud, který taková stupnice potřebovala. Když jsem ji zapnul, vypínali rodiče doma radiátor – jinak bylo přetopeno. O šumovém pozadí, které to monstrum celé produkovalo snad ani psát nemusím .... Ten přijímač mám stále doma, neposlouchám na něj – ale NEPRODÁM !!! Je to relikvie, kterou poctivě oprašuju. Děti ji jednou vyhodí do popelnice, ale o tom já už naštěstí vědět nebudu .....

Další můj hřích radioamatérského mládí se jmenuje VR20. Jde o jakýsi kompilát původní VR-ky , zapojení z radiamatéra a z mé hlavy. Chodila slušně – laděná byla na tehdejší dobu špičkově „kalibrovaným plochým šroubovákem“. Bonznu na sebe, že když chtěl OK2VMD pracovat odrazem od Měsíce, musel mne požádat, abych ukončil provoz na paketu – jinak mne slyšel každých 12,5 kHz přes celé 145 MHz pásmo. Na spektrální analyzátor nemám odvahu ji připojit – nebudu si kazit svoje iluze ... No a vysílat s ní v dnešní době taky nebudu – předpokládám, že skončí stejně jako ten přijímač.... tedy pokud v té době nebude extrémě vysoká ekologická daň.